Každý rok je to stejné. Na Trofeo Cinelli VC Hlohovce přijede spoustu závodníků, protože je to první silniční závod v sezóně. Všichni na startu tvrdí, že je teprve konec zimy a nemají žádné ambice na vítězství, ale každý tady chce skončit co nejlíp 🙂 Každý chce být vidět a ukázat, že se v zimě neflákal. Mám to úplně stejně jako ostatní 😀
Dlouho před tímto závodem se vnitřně přesvědčuji, že o nic nejde. Můj cíl je přece jinde: dobře zajet na Mistrovství ČR Masters a nominovat se, pokud možno už letos, na Mistrovství světa. Ale není to tak – jde mi o to, potvrdit si, že stála zimní příprava za to, že tu dřinu dokážu prodat. A to už tady!
Letos se přihlásilo mnohem víc závodníků než v jiných letech a tak se nás pořadatelé rozhodli z bezpečnostních důvodů odstartovat ve třech vlnách: mladí, my a junioři. Nemám to rád, chci startovat a bojovat rovnocenně se všemi, ale každý rok dojde v prvních kilometrech k nějakému hromadnému pádu, a tak to asi jinak vymyslet nejde.
Odstartovali jsme a já se hned od začátku začal předvádět. Měl jsem super nohy, nový dres… 😉 Pravda je, že jsem soupeře vůbec neznal a tak jsem si je trochu testoval. A taky jsem si jich do závěrečného spurtu chtěl na zádech přivézt co nejmíň. To jsem se ale šeredně spletl. V půlce závodu už nás zbylo na čele jen 10 – ale za to nás dojela horda více než 50 juniorů, kteří startovali chvíli po nás.
Začalo peklo – boj o každou zatáčku, nájezd do kopce, poziční boje na větru… Člověk musí jet neustále jak k ohni a přitom sledovat, kde přesně jsou ti JEHO soupeři. Celou dobu jsem si lámal hlavu, jak tu situaci před cílem vyřešit. Nakonec se mi to podařilo: nájezd na náměstí a do posledních zatáček jsem si pohlídal z čela a do cíle to udržel. Všechno by bylo ještě perfektnější, kdyby mi na posledním kopci 8km před cílem neuniklo, že pár juniorů odjelo a s nimi i jeden „z mých“. To je ten problém toho typu startu: neustále před vámi jede nějaké skupinka závodníků, těch pomalejších z přední skupiny a člověk se musí neustále koncentrovat, aby si nenechal ujet žádného soupeře z té „své“ skupiny. Ale: kdyby byly ryby (tam kde nejsou)… zkrátka byl rychlejší, chytřejší, vyhrál 🙂
Já bral stříbro a jsem strašně šťastnej. Dveře do letošní sezóny jsem otevřel tak nejvíc dokořán, jak to jen šlo 🙂
