Konec dubna patří již tradičně prvnímu závodu Mistrovstgví ČR na Hungaroringu. Po nevalném výsledku na Czech Superstock Cupu v Brně jsem se těšil, že konečně uvidím šachovnicový praporek na konci závodu Ale Hungaroring mi poslední sezony vzdoruje a pokračoval v tom i letos. Vždycky jsem o tomto okruhu tvrdil, že ho mám nejraději, ale je pro mě těžší a těžší se tam vracet.
Do Budapešti jsme dorazili ve čtvrtek večer. Já se prošel po okruhu, pozdravil "svoji" zatáčku a už se těšil na páteční volné tréninky. Pořadatelé připravili ale jen jeden, což mi stačilo tak na to si připomenout, kudy to tu vede. Nedalo se nic dělat a tak jsem se vrhnul rovnou do kvalifikačních tréninků. Ten první nedopadl vůbec špatně, s časem 1:59,1 jsem byl pátý a v druhém jsem se chtěl pokusit co nejvíc tento čas zlepšit. Nedostatek tréninku a přemíra snahy však zapříčinily, že jsem se nejen nezlepšil, ale ani jsem nedosáhl času z první kvalifikace.
Neustále jsem měl pocit, že je motorka neobratná, moc se s ní peru a nedokážu jet tak, jak bych potřeboval. Proto jsme ještě před warm-upem v neděli ráno provedli drobné změny v nastavení podvozku. Ihned po projetí prvního kola jsem cítil zlepšení. Ve warmupu toho člověk moc nestihne, ale já si ověřil, že motocykl funguje podstatně líp a těšil se na závod.
Celý víkend panovalo teplé počasí - až na neděli. Už od rána byla pěkná zima a obloha byla zatažená šedými mračny. Odpoledne těsně před závodem litrových Stocků začalo poprchat. Najednou jsem stál před rozhodnutím, jestli jet a nebo ne. Na jedné straně jsem se právě na tento okruh strašně těšil a chtěl jsem soupeřům ukázat, že se POMALU vracím - na druhé misce vah, ale byla obava z další havárie a z toho, že potom už bych se v plné síle nedokázal nikdy vrátit. Jet opatrně a odjíždět frustrovaný ze špatných časů a nebo riskovat další pád? To bylo to, co se mi honilo hlavou. A nakonec jsem se rozhodl nejet - sezóna je dlouhá, jsem teprve na jejím začátku. Doteď jsem bojoval o to dostat se fyzicky do pořádku a teď budu muset zkrátka napřít veškerou svou mentální sílu k tomu vyrovnat se s tím, že ještě nedokážu jet tak rychle a za všech podmínek, jak bych si přál.
Takže po prvních dvou závodech jsem ani jednou neviděl cíl. Není to lehké, ale budu trpělivý - a doufám, že už třeba v Brně při Mistrovství ČR svedu se svými soupeři rovnoucený souboj!
