Domů

Přijeli jsme na okruh ve čtvrtek večer, aby bylo dostatek času zkontrolovat motorku a dát si v pátek nějaký volný trenink na připomenutí tratě. Cítil jsem se z Německa rozjetý, takže jsem si v pátek dal jen jednu půlhodinu - jezdím v klidu časy kolem 2:12...  než mi upadne řadička... Je vidět, že je motorku po vytrvalostním závodě nutné pořádně překontrolovat a všechno poutahovat. Naštěstí už přijel táta, můj dvorní mechanik, a o všechno se postaral!



Po pátečním závodě třídy Volná nad 600ccm tuším, že to bude ještě těžší, než jsem si myslel. Po delší době jede Mistrovství ČR i Marek a právě ve Volné se slušně rozjel - závod dokončil na třetím místě a zajel pěkných 2:10,9... Vůbec se o tom nebavíme, ale myslím, že si oba dva uvědomujeme tuhle novou situaci - jedeme stejné časy a "zřejmě" se na trati potkáme. Snažím se si to nepřipouštět a dávám v první kvalifikaci 2:10,4min, což mě staví na druhou pozici v MČR a na 13. místo v AlpeAdrii. Marek zajel 2:11,1 a je na prozatimním startovním roštu patnáctý.
Odpolední kvalifikace mi nevyšla - nezlepšil jsem se a zůstávám na 13.místě. Marek, přestože se hned v prvním měřeném kole zlepšil na 2:11,06min, byl překonán Jirkou Dorňákem z týmu Prorace o 3 setiny sekundy. Hned v druhém měřenm kole pak Marek na "Áčku" padá a přicház tím o šanci svůj čas zlepšit. Naštěstí jemu ani motorce nic není a může se připravit na nedělní warm-up a závod.
Ve warm-upu zkouším gumy, které pojedu v závodě a vyzkouším si start... A pak už přichází jen to dlouhatánské čekání na start závodu - třída Superbike se jede jako poslední, po 17 hodině. Snažil jsem se být klidný, ale moc se mi to nedařilo.



Na startu jsem stáli s Markem v jedné řadě - já na jejím začátku, on na opačném konci. Start se mi moc nevydařil (po kolikáté už!), ale v první zatáčce jsem se probojoval zpátky na svou pozici. A pak už jsem jen jel tak nejrychleji, jak jsem mohl. Říkal jsem si, že Marek je mi určitě v patách, a vsadil bych se, že slyším jeho motorku hned za mými výfuky. Až v druhé polovině závodu se odvážím na rovince do kopce otočit - za mnou nikdo. Závod už jsem dojel v klidu, na druhém místě za Číhou, a až v cíli se dozvídám, že Marek hned v prvním kole spadl. Škoda - na chvilku je mi z toho smutno. Těšil jsem se, že budu na stupních vítězů se svým "velkým učitelem", kterému za spoustu vděčím - a bylo by mi jedno, jestli před ním nebo za ním... No nic, tentokrát jsem mu uletěl, takže třeba příště.
Na podiu v Brně jsem nikdy nestál a můžu říct, že to bylo mooooc fajn. A přestože je Milda Číha vynikající závodník, tak na podiu jsme ho s Jirkou "Sidem" Dorňákem v šampusové válce jednoznačně porazili! :-D